Lásko mně ubývá sil

Pavel Bobek

1:Já sAám pozdě večer jsem do sálu vešel,
sedl za stůl a uslyšel smEích,
krHmásná se zdE7ála a nHma mne se smE7ála,
já se zHmeptal, jak řE7íkat jí smAím,
jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
máš-li touhu, tak lA7íbat mě smDíš,
a bE7ílá jak svíce už neřekla více,
já se díval, jak sedá si blAíž.
2:Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
a vzápětí zamířil k nám,
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
měl začít a právě mě zbít,
však zničil mé plány, řek' namísto rány
slov pár, dodnes slyším je znít.
R:Řekl jí: "LAásko, mně ubývá sDil,
já říkal si dávno, že bídným jsem bAyl,
já cDítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj cAíl,"
řekl jí: "LE7ásko, mně ubývá sAil."
3:Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
ale jeho stín nezmizel s ním,
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
jak si říkám, že nepůjdu dál,
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
těch slov pár a stín, co tam stál.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:50:44.496+00:00
Výsledky hledání: